RECENZE | Šestnáctiletý David Svoboda (Tomáš Dalecký) se s rodiči přestěhoval do Zlína. Jako gólman nastupuje do místního týmu Vlci, kde se setká se šikanou jak v běžném, tak virtuálním světě. Důvodem k fyzickým i psychickým útokům je cukrovka. Mladý gólman má připojenou inzulínovou pumpu a v zápasech se mu nedaří. Lepší sportovní výsledky mu přinese až nová „chytrá“ pumpa.
Film Smečka jsem viděl na doporučení svého kamaráda. Neřekl mi, že se tam jedná o cukrovku, ale bylo mi to jasné už zpočátku, kdy při prvním tréninku dostane David hypoglykémii.
Terčem posměchu se hlavní hrdina stane, když jeho spoluhráči uvidí pumpu. A pak posměšky střídá násilí.
Nejrealističtější mi přišla scéna, kdy po tréninku všichni „parťáci“ opustí sprchy, Davida tam nechají samotného, zhasnou a zamknou ho tam. Pumpa je za dveřmi v šatně a hokejista logicky zpanikaří. Jak dlouho ho tam nechají? Vědí ostatní hokejisté, že být bez pumpy je život ohrožující?
Film je sondou do duše dospívajícího šikanovaného kluka s nemocí, kterou nechápe „jeho“ tým a ani jeho přítelkyně Karol (Anastasia Chocholatá), s kterou se snaží (neúspěšně) sblížit.
Oporou jsou Davidovi jeho rodiče v podání Vlastiny Svátkové a Jiřího Vyorálka. Právě otec přinese od lékaře nový typ pumpy – zřejmě šlo o Medtronic 640G nebo novější 780G – a zavede mu do paže senzor.
Záporné role jsou divácky vděčnější. Jestli se to tak dá napsat, pak zazářil herec Tomáš Mrvík.
Ději pomáhá výborná kamera a střih, vybrané lokace a hudba, která podtrhuje emoce. Film doprovází song a videoklip rappera Renneho Danga.
Scenaristé se mohli trochu víc věnovat inzulínovým pumpám obecně, udělat osvětu nějakou přirozenou formou. Zdravý člověk nemusel některým situacím rozumět.
Když se do snímku vejde několikrát product placementu na jednu oděvní firmu a jedno celoplošné rádio, pak už by to jednu krátkou scénu o pumpách nebo cukrovce sneslo.
Každopádně chápu, nebyl to film o diabetu, ale o hokeji, šikaně a přátelství.
Za sebe dávám 80 %.